Začarovaný kruh... - Sídlo rodiny Malfoyů

S hlasitým prásknutím se Victorie s Alexandrou přemístily před rozlehlé pozemky rodiny Malfoyů. Vítala je majestátní – snad dokonce zlatá, v horším případě pozlacená – vstupní brána. Obě dívky přes osamělé stromy pohlédly k obrovské vile, která vypadala už z dálky dost ponuře. Všude kolem vládlo hrobové ticho. Sídlo se nacházelo dost daleko od okolního dění.

Victoria opatrně sáhla na kliku brány. Bylo otevřeno. To ji dost překvapilo. Nedokázala pochopit, že by Malfoyovi nezabezpečili vchod na své pozemky ani tím nejjednodušším zamykacím kouzlem.

„To je divný!“ zašeptala Alex, tak nějak ji hlas neposlouchal a nedovolil jí mluvit hlasitěji, „že by neměli zamčeno? Malfoyovi? To mi nějak nesedí…“ dokončila šeptem.

„Mě taky ne. Tady něco nehraje,“ pronesla stejně tiše Tara, ani ji hlasivky neposlouchaly.

„Tak půjdeme dál?“ tázala se Lexi.

„Když už jsme tu,“ odvětila Tara a opatrně prošla škvírou mezi křídly vstupní brány na pozemky patřící rodině Malfoyů. Alex ji svorně následovala a snad instinktivně za sebou zavřela bránu.

Obě dívky opět pohlédly na vilu a tentokrát jim připadala ještě ponuřejší a děsivější, než před chvílí, když ještě stály mimo Malfoyovy pozemky. Nakonec se rozhodly, že půjdou cestou kolem lesa. Kdyby se cokoli stalo, v lese se skryjí lépe, než na otevřeném prostranství.

Tiše se plížily po okraji lesíku a stále více se přibližovaly k domu.

„Připadám si jak v detektivce,“ pokusila se Lexi uvolnit příšerné napětí, které všude kolem panovalo.

„Jo, já taky. Dej si pozor, za všechno může zahradník,“ s vážným výrazem, ale nikoli úmysly prohodila Tara. Lexi propukla v smích a Vicrotia se k ní přidala. Když se konečně dosmály, zdálo se, jako by i okolní krajina nasála trochu optimističtější nálady. Ale ani ona to nepřeháněla.

„Tak jdeme zatknout zahradníka,“ ještě vesele dodala Lexi.

Už byly blízko. Před nimi stál obrovský dům, který měl tři patra a samozřejmě sklepení. Zbývalo pár kroků a stanuly na schodech ke vstupním dveřím do sídla. Tara se natáhla po klice a chystala se otevřít, když v tu chvíli se klika sama pohnula směrem dolů, někdo zevnitř otevíral dveře.

Victoria s Alex se na sebe vyděšeně podívaly a spěšně skočily za jeden ze dvou zanedbaných keříků, které měly zdobit vchod. Stihly to tak tak. Ze dveří vyšla postava v černém plášti s kápí staženou do obličeje.

Postava sestoupila ze schodů na kdysi pěstěný trávník zahrady. Otočila se směrem ke vchodu, vytáhla hůlku z kapsy a namířila jí na oblohu nad střechou domu.

„Morsmordere!“ křikla postava, ale podle hlasu bylo poznat, že je to muž. Vykouzlila na obloze Znamení zla.

Lexi se neudržela a zděšeně vypískla. Muž obrátil svůj pohled ke keříku, za kterým se krčila Tara s Lexi. Victoria věděla, že už o nich ví. Rychle přemítala, co udělat. Utíkat k lesu by přes těch několik desítek metrů volného prostranství byla sebevražda, zbývalo jen: „IMPEDIMENTA!“ zvolala kletbu, ale smrtijed ji odrazil.

„Utíkej! Dovnitř!“ ještě křikla na Lexi, když pochopila, že tenhle smrtijed není zrovna jedním z těch neschopných.

Obě vyskočily na nohy a hbitě vběhly do domu. Smrtijed se za nimi rozběhl a cestou po nich metal smrtící kletby. Tara utíkala z jedné místnosti do druhé. Pobíhaly vyděšeně po přízemním patře. Obě si uvědomovaly, že pokud vlezou do vyšších pater, budou v pasti. Po chvíli se tu obě dokonale ztratily. Tento dům byl bludištěm. Ještě se jim na poslední chvíli podařilo vyhnout dalšímu smrtijedovi. Vůbec netušily, kolik jich tu je.

Alex se vrhla k jednomu z oken a pokusila se ho otevřít. Bezúspěšně.

„ALOHOMORA!“ zoufale křikla, ale nic se nestalo, „no tak dělej! Otevři se!“ lomcovala s oknem, ale to ne a ne povolit.

„To nemá cenu! To neotevřeš!“ odtáhla ji Tara dál od okna, „musíme zmizet!“ ještě dodala a zase utíkala k nejbližším dveřím do dalšího pokoje.

„Ale jak se odtud dostaneme?!“ vypískla Lexi.

„Musí tu mít ještě jeden východ,“ vysvětlila jí Tara.

„Jo, jenže co když ho hlídají?“ zoufala si Alex.

„Dokud ho nenajdeme, nebudeme vědět, jestli ho hlídají. Tak pojď!“ nařídila jí Victoria.

Zase se daly do běhu. Tedy přesněji zrychlily svůj dosavadní běh.

„No tak je někdo zastavte!“ ozval se z vedlejší místnosti vzteklý hlas jednoho ze smrtijedů. Byl to stejný hlas, který venku křikl kletbu a vykouzlil Znamení zla.

Z různých vzdáleností zaznělo ještě několik dalších hlasů v souhlasném zamručení. Victoria zahnula do dalšího pokoje a utíkala protějšími dveřmi pryč. Pokud možno co nejdál od všech hlasů, které před chvíli zaslechla.

Lexi utíkala před ní a pravděpodobně litovala toho, že se rozhodla jít s Tarou. V jedné chvíli ale o něco zakopla a praštila sebou ve velké rychlosti na zem. Rozplácla se tam jak široká tak dlouhá. Vyděšeně se ohlédla aby zjistila, co bylo příčinou jejího pádu.

Zděšeně vypískla a odtáhla se dál od těla mrtvé ženy. Victoria stála nad mrtvolou a snažila se vyhnat zoufalou myšlenku, že každou chvíli někde může zakopnout o Dracovo bezvládné tělo.

Lexi se zmoženě vyškrábala na nohy a pohlédla blíže na mrtvou ženu. Až teď poznala, o koho jde: „Vždyť je to Narcisa Malfoyová!“ vytřeštila oči.

Tara se vzpamatovala jako první, chytla Lexi za rukáv a pronesla: „Musíme jít! Honem!“

Obě se opět daly do běhu. Nevybraly si ale zrovna nejlepší cestu. Ve dveřích na druhém konci pokoje se objevil jeden ze smrtijedů. Okamžitě zahájil útok, stejně jako obě děvčata. Tara s Lexi se schovaly za sedačku a pokoušely se zahnat smrtijeda. Ten se však spíše naopak stále více přibližoval.

Tara vyslala zpoza úkrytu jednu kletbu, tu však smrtijed odvrátil. Toho využila Lexi. Než se Voldemortův přisluhovač znovu mohl soustředit na obranu, křikla Alex: „EXPELLIARMUS!“ a odzbrojila ho. Hned na to zvolala Victoria: „IMPEDIMENTA!“ a odmrštila ho na protější stěnu, kde se v bezvědomí svezl na zem a kápě mu sklouzla z hlavy.

Obě děvčata vyskočila opět na nohy a zamířila si to přímo kolem nehybného smrtijeda pryč z pokoje. Victoria pohlédla do tváře Voldemortovu služebníkovi. Na chvíli se zarazila, měla pocit, že je jí ten člověk povědomý. Rychle se ale vzpamatovala a pokračovala v útěku.

Zahnula do jedné z chodeb následována Lexi. Už nemohly, obě byly dost udýchané, ale bály se zastavit. Pokračovaly tedy dál.

Probíhaly zrovna kolem jedněch otevřených dveří, když Tara ucítila kolem pasu něčí silnou paži, která jí ovinula, druhá ruka jí zakryla ústa. Začala se zmítat.

„Psst!“ šeptla postava a ještě tiše křikla na Alex, která utíkala před Tarou a dost se zděsila, když zjistila, že už za ní Tara není: „Hej Faweksová!“

„Draco?“ zaváhala Alex, ale byla si jistá. Okamžitě se za ním rozběhla.

„Draco?“ vydechla Tara, když se ruka na jejích ústech oddálila.

„Jsem to já,“ přitakal mladý Malfoy, „honem, pojďte za mnou,“ zavelel a vydal se na druhou stranu místnosti, do které zatáhl Taru s Lexi.

Obě ho bez váhání následovaly. Taru zaplavila vlna štěstí. Byla tak nadšená, že ho opět vidí a že je živý a zdravý. Nemohla se nabažit toho pohledu na mladého muže, který jí opět zachránil život. Stejně jako tenkrát, když ji poslal do minulosti.

„Tudy,“ ukázal Draco na velký obraz, který v následující chvíli odklopil a za ním se objevila tmavá chodba. Alex rychle vběhla dovnitř, za ní Victoria a nakonec Draco. Ten za sebou zavřel a ještě zašeptal nějakou kletbu, aby vchod zapečetil.

Hned na to se vydal hlouběji do útrob chodby. Sestoupali několik schodů a dál pokračovali po rovince. Draco šel hodně rychlou chůzí, takže za ním Tara s Lexi musely utíkat. Vypadalo to, jako by byla chodba nekonečná. Taře však bylo jasné, že je to tajný východ z domu, který je pravděpodobně vyvede až za hranice Malfoyových pozemků.

Konečně dorazily až na konec. Zde Draco opět něco zašeptal a kamenná zeď před nimi se odsunula. V tom okamžiku je ozářilo jasné odpolední slunce. Všichni si intuitivně zakryli oči, přeci jen byli zvyklí na šero chodby.

Vylezli ven do krásného projasněného dne naprosto nedotčeného okolním děním. Victoria se nedokázala zorientovat, až když zahlédla o několik desítek metrů dál zlatou vstupní bránu, věděla, kde je. Ještě pohlédla na balvan, který Draco kouzlem vrátil zpět do otvoru, kterým prolezli ven.

„Proboha, Draco!“ vydechla Victoria a vrhla se mladému Malfoyovi do náruče. Neprotestoval, spíše naopak. Pevně ji objal. Byl tak rád, že ji znovu vidí. Stejně jako ona byla ráda, že je živý.

„Bála jsem se, že se ti něco stalo,“ šeptla mu do ucha.

„I já se bál, že tě smrtijedi zabili,“ narážel na incident v Bradavicích a ještě víc Victorii sevřel v objetí.

Lexi s úsměvem koukala na šťastnou dvojici. Chvíli jí vrtalo hlavou, co Tara může vidět na tom arogantním idiotovi Malfoyovi, ale nakonec si připadala trochu trapně, že tam stojí a sleduje je. Tak se otočila. Dělala, že se zajímá o kytičky. Dvě kytičky jménem Draco a Tara. Ať se snažila jak chtěla, nedokázala je přestat pozorovat. A tak to raději dělala nenápadně.

„Ehm,“ odkašlala si Lexi, aby je šetrně přerušila. Už tam nemohla déle stát. I když se po chvíli skutečně začala věnovat opravdovým kytičkám, cítila se stále trapně. A taky uznala, že by bylo záhodno zmizet. Pro případ, že by je našli smrtijedi.

„Eh, Lexi…“ zčervenala Tara, když jí došlo, že tam vlastně Alex celou dobu stála.

„To je dobrý. Já jen že bychom měli jít. Co když nás tu najdou,“ nervózně prohodila.

„Jo, to bychom měli!“ prohlásil Draco.

„Ale kam půjdeš?“ tázala se ho Victoria.

„Já… nevím,“ odvětil sklesle Draco.

„No, mohl bys jít třeba k nám,“ trochu pochybovačně řekla Alex. Draco nebyl její nejoblíbenější spolužák, ale když vzala v úvahu, že jeho matka je mrtvá, otec v Azkabanu a rodinné sídlo plné lidí, kteří ho chtějí zabít, nemohla ho nechat na ulici.

„NE!“ svorně zaprotestovali Tara s Dracem zároveň.

„Já… chtěla jsem jen pomoct!“ uraženě odvětila, „proč bys nemohl jít k nám?“ pohlédla na Draca.

„To jsi tak blbá, Faweksová, nebo to jen hraješ…“ štěkl po ní Draco svým charakteristickým arogantním hlasem, ale svůj monolog nedokončil.

„Draco!“ přerušila ho naštvaně Tara.

„To ty jsi idiot! Když nechceš pomoc, tak si dělej co chceš!“ křikla po něm Lexi.

„Lexi, to nejde,“ pokusila se to Victoria zachránit.

„A proč by nešlo?“

„Tohle je Draco Malfoy,“ zdůraznila Dracovo příjmení, „a tvoje matka je bystrozor!“ tentokrát dala pořádný důraz na slovo bystrozor, „a tyhle dva pojmy nejdou dohromady,“ vysvětlila, co měla na srdci.

„No a?“ namítla Alex, „Mně to nevadí a mámě to taky vadit nebude. A když teda myslíte, tak klidně hned zítra může odejít. Kam jinam by ale teď šel, když ne ke mně?“ argumentovala a velice dobře.

„No, asi máš pravdu,“ odpověděla zamyšleně Tara. Kdyby měla domov, vzala by ho k sobě, ale když vezme v úvahu, že sama nemá kam jít, moc možností jim nezbývalo.

„Já nepůjdu domů k téhle…“ zaprotestoval Draco.

„Ale půjdeš,“ přejela ho Tara nevraživým pohledem a naznačila, že nemá cenu dál o tomto tématu diskutovat. Hned na to se všichni přemístili pryč a objevili se až před Alexiným domovem.

Lexi opatrně vstoupila dovnitř. Připadala si, jako by do kurníku zvala kunu. Snad to její matce skutečně nebude vadit.

„To už jste tak brzo zpátky?“ ozvalo se odkudsi z kuchyně, „zdálo se, že je to hodně důlež…“ paní Faweksová vešla do vstupní místnosti a zasekla se v půli věty. Nevěřícně hleděla na Malfoye.

„Co ten dělá v mém domě!“ vytřeštila oči Lexina matka.

„Mami, já ti to vysvětlím.“

„Tak to bys měla,“ napřímila se paní Faweksová a pohlédla přísně na svou dceru. Draco s Tarou mlčky stáli u dveří a raději se do rozhovoru nehodlali plést.

„Víš, nemohl by Draco u nás zůstat? Jen na jeden den?“ nevinně se tázala a koukala se na mamku psíma očima.

„Ty ses zbláznila! To jsi rovnou mohla pozvat i jeho matku!“ nevěřila vlastním uším Alexina matka.

„Ta je mrtvá,“ tiše pronesla.

„Cože?! Narcisa Malfoyová je mrtvá?“

Lexina matka těkala pohledem ze své dcery na Draca a naopak. Očividně by ji nikdy nenapadlo, že Alex si přivede domů syna smrtijeda, a nebo že je Narcisa mrtvá.

„Já… eh… může tu zůstat,“ z ničeho nic obrátila a rychle odkráčela zpět do kuchyně, „a nezapomeň na ten dnešní večírek. Ale pana Malfoye bych s sebou nebrala, být vámi,“ ještě zaslechly tlumený hlas přicházející od kuchyně.

„Jasně, děkuju,“ Lexi trochu šokovaně zvolala. Pak se ohlédla na Draca a Victorii, kteří se tvářili stejně nechápavě jako Alex. Docílili svého. Ale náhlý zvrat názoru Lexiny matky jim vrtal hlavou.

Pomalu se blížil večer a Alex s Tarou byly už delší chvíli připraveny na nastávající večírek. Lexina nálada byla pod bodem mrazu, což ale dokonale vyrovnávala nadšená Tara, kterou stále ještě nepřešla euforie z faktu, že Draco je naživu. Seděli všichni tři v obývacím pokoji a čekali na Alexinu matku.

Draco stále pokukoval po Taře. Bylo vidět, že se mu její dlouhé černé šaty s rozparkem skutečně zamlouvají. Ne, že by se mu ale nelíbily i ty Lexiny světle modré. Tara se v duchu usmívala a užívala si ten pocit Dracova pohledu. Lexi po ní neustále potměšile pomrkávala. Byl to vskutku zábavný pohled.

Když konečně dorazila i paní Faweksová, vstala Tara s Lexi z pohovky. Draco taky rychle vyskočil na nohy. Přeci jen měl určité vychování a když dáma v jeho přítomnosti vstává, je povinen vstát také.

„Děvčata, za chvíli půjdeme,“ pronesla trochu nervózně Alexina mamka.

Lexi na ni pohlédla, nechápala, na co ještě čekají. Odpovědi se jí dostalo rychle. Zazvonil zvonek u domovních dveří. Paní Faweksová zamířila ven z obývacího pokoje. Zbylí tři obyvatelé místnosti na sebe nechápavě pokukovali.

Do pokoje se vrátila Lexina matka ve společnosti mladého vysokého tmavovlasého muže. Ten vykouzlil na tváři milý úsměv, když uviděl Lexi.

„Wille,“ nadšeně vypískla Alex a objala svého bratra, „jsem tak ráda, že tě vidím. Jak se ti daří?“

„Skvěle,“ odvětil přívětivě, pustil Lexi a porozhlédl se po zbývajících osobách v místnosti.

Tara stála na místě jako opařená, hleděla na toho pohledného muže a nebyla schopna pohybu ani slova.

„To jsou mí spolužáci. No, teda teď už bývalí,“ dodala, když si uvědomila, že letos v Bradavicích studovala poslední rok.

„Nepovídej,“ pronesl William a věnoval Taře zdlouhavý pohled, „Mé jméno je William Lowry,“ představil se Taře, která instinktivně podala Lexinýmu bratrovi ruku a vykoktala s obtížemi své jméno: „Já… Tara, teda Victoria… vlastně Tara taky, sakra,“ mírně zrudla a cítila se dost trapně. ,Proboha, to je neuvěřitelné, ježiši tati. To mi mamka neřekla, že jsi byl až takový fešák, když jsi byl mladý,´ prolétlo Victorii hlavou a nemohla odtrhnout oči od svého otce.

„Velice mě těší,“ s úsměvem dodal Will. Poté se podíval na Malfoye, který jej provrtával doslova vražedným zrakem. I William mu věnoval podobně nepříjemný pohled a kousavě pronesl: „Co ten tu dělá!“

Zdálo se, že ti dva se znají a ne jen podle jména, ale i osobně.

„Přišel jsem tě otravovat,“ ušklíbl se Draco, ale Tara do něj pohotově drcla.

„Ty zmetku!“ štěkl po něm William a tak tak se udržel, aby mu jednu nevrazil.

„No tak hoši!“ okřikla je paní Faweksová, „chovejte se jako dospělí lidé,“ kárala je.

„Ehm, měly bychom jít,“ prohodila Lexi. Někdo musel něco udělat a hlavně oddělit od sebe Draca a Willa.

„On jde s námi?!“ nepříjemně řekl Alexin bratr.

„Ovšem že ne! Přeci ho nevezmu na večírek lidí z ministerstva,“ ohradila se paní Faweksová.

„V tom případě taky nejdu.“

„Jak to?“ nechápala Lexina matka synovo jednání.

„Nenechám ho tu samotného. Kdo ví, co by udělal,“ měřil si ho podezřívavým pohledem.

„Nic neudělá… to zaručuju,“ ozvala se Tara.

William jí věnoval tázavý pohled, a pak pronesl: „Skutečně? A to mi chcete jak zaručit.“

„Bude vám muset stačit mé slovo.“

„Hele Wille, on nic neudělá. Nedovolím, abyste tu zůstali sami dva, to by dopadlo ještě hůř, jako kdyby tu zůstal sám,“ přidala Lexi.

„Fajn, ale běda, jakmile něco uděláš. Budeš toho do smrti litovat. A ta smrt přijde brzy!“ výhružně sykl po Dracovi, který zaujímal jeden ze svých arogantních postojů, ale raději nic nenamítal. Ač nerad, uvědomoval si, že potřebuje jejich pomoc.

„Tak jdeme?“ nadhodil William a zamířil ke dveřím doprovázen matkou. Tara ještě požádala Draca, aby vážně nic nevyvedl, že je to jen v jeho zájmu, než spolu s Lexi zamířila za ostatními.

„Kam že to vlastně jdeme na ten večírek?“ zeptal se před domem William, ještě než se přemístili.

„Ke Gautierovým,“ nevzrušeně pronesla jeho matka.

„Kam?“ vytřeštila oči Alex. Pomalu jí docházelo, že to bude ještě zajímavá párty. I Will vypadal tímto sdělením zaskočen.

„Isabel Gautierová pořádá večírek, a tak nás pozvala,“ vysvětlovala dál paní Faweksová.

„Aha,“ pronesla tiše Lexi a přemístila se spolu s ostatními na místo určení.

18. Kapitola || 20. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance